Drážďany, Sächsische Staatsoper
Pavel Horník
Tato třetí opera Richarda Strausse má vlastně na zdejší operní scéně jakoby domovské právo. Vždyť zde měla premiéru za řízení Ernsta von Schucha 9. 12. 1905 s obrovským ohlasem a hrála se 99x do roku 1928. O dva roky později vznikla nová inscenace za řízení samotného skladatele. Hrála se do roku 1941 celkem 14x. Po sedmileté pauze nastudoval operu Karl Böhm. Po válce pak vzniklo osm inscenací, včetně té současné, ve více než dvou stech provedeních. Možná nudná, ale jistě úctyhodně početná hra čísel.
Dnes je na operních scénách zvykem ( v Drážďanech nezůstávají pozadu) přesouvat historický děj do současnosti a hledat nové souvislosti, které možná v díle ani nejsou. Ovšem inscenátoři mají své představy, které předkládají divákům bez toho, že ti je třeba nepochopí. Občas něco vysvětlí v glose v divadelním programu. Ještě, že není možné také přepisovat noty!
Nejinak to je v inscenaci režiséra Michaela Schulze, scénografa Dirka Beckera a výtvarnice kostýmů Reneé Listendal, kdy se po vytažení opony objeví přes celý portálový otvor svislá plocha z tylu, na kterou se promítají zlověstné mraky. Z ní se vydělí do menší výšky vytažené jakési malé jeviště a posune dozadu. Rozsvítí se a jsme v dětském pokojíčku, kde sídlí dospívající dívka Salome. Společnost jí dělají legendární medvídek Teddy (převlečený setník Naraboth, který se pozná jedině podle zpěvu). Dále je to za klauna převlečené páže Herodiady, nevlastní matky princezny Salome, kovboj a louskáček. Jsou to průvodci jejím snovým dětským životem. Pubertální Salome naslouchá u vytržení zpěvu Jochanaana (ten nevypadá jako charizmatický prorok, ale je to všední usedlý muž středních let s brýlemi), který vyjede nahoru z podzemního vězení na jevištní plošině. Marně se jej snaží přimět k lásce.
Nyní se vrátím k hudební stránce. Mladý izraelský dirigent Omer Meir Wellber s Drážďanskou Staatskapelle podali Straussovu expresivní hudbu nesmírně citlivě a propracovaně. Příjemným překvapením byla mladá americká mezzosopranistka Jennifer Holloway. Její dívčí vzhled velice vyhovoval režisérovým představám a pěvecky díky naprosto jistým vysokým polohám vytvořila kreaci na vysoké úrovni. Jochanaana pak ztvárnil přední drážďanský baryton Markus Marquardt, který současně zpívá na zdejším jevišti ty nejnáročnější role včetně Wotana v Ringu. Díky jeho zvučnému a ve všech polohách jistému hlasu a citu pro frázování, vyzněla jeho náročná role působivě. Herecky a vůbec díky režisérovu pojetí mne nepřesvědčil. Pěvecky si brilantně vedl v krátké a malé roli velitele stráží Narrabotha mladý Švéd Daniel Johansson, uvězněný do kostýmu medvěda. Páže – klauna zpívala dobře pěvecky disponovaná Christina Bock.
Vrátím se zpět k pokračujícímu ději. Na scénu, neustále ten pokojíček Salome, vstupuje král Herodes, jeho manželka Herodias a nepočetný sbor mužů a vojínů dvorní družiny. Ze skříně za úděsu krále a přítomných vypadává mrtvola Narrabotha (teď již ne jako medvídka), který se zavraždil kvůli lásce Salome k proroku nazaretských Jochanaanovi. Herodias se neustále sexuálně vybíjí a flirtuje s mladými muži královské družiny. Legendární tanec sedmi závojů nepředvádí princezna Salome ale šest kabaretních tanečnic-striptérek skupiny Burleska (choreografie Koko La Douce), které se na konci svlékají před rozvášněným Herodesem (ten si místo černého obleku navléká ženské šaty) skoro do naha. Pro roli krále Herodese byl vybrán velmi známý kanadský hrdinný tenor Lance Ryan (výtečný představitel závažných wagnerovských partů). Skvělý pěvecký výkon spolu s jeho hereckými ambicemi se zasloužily o nezapomenutelnou kreaci. Vynikající drážďanská sólistka Christa Mayer byla svůdnou Herodias a rovněž po pěvecké stránce ji můžeme hodnotit jako dokonalou. Připomněl bych ještě oblíbeného a na špičkových scénách vystupujícího Georga Zeppenfelda v malé roli prvního nazaretského. V rolích židů a vojáků vystoupila řada dalších sólistů drážďanského souboru. Kromě statistů vlastně nevystupuje v díle pěvecký sbor. U všech akcí figuruje též Jochanaan, kterého nakonec zavřou do skříně. Salome vyřkne svoje zvrhlé přání získat Jochanaanovu hlavu, čemuž zděšený král nakonec vyhoví. Dostane ji zabalenou v úhledné dárkové krabici převázané mašlí. Vybalí ji a nakonec si ji vezme do své postele a líbá se s ní. Zděšený Herodes ji nechá mužem, který podříznul Jochanaana, zabít. Tragedie končí a zvedá se bouřlivá vlna ovací, výkřiků bravi, souhlasného pískání a dupání. Obecenstvo nadšeně dílo přijalo. Jsem si ale jist, že hlavním atributem nadšení diváků byla Straussova hudba, výkony pěvců a orchestru.
Dresden, Sächsische Staatsoper (Semperoper) – Richard Strauss: Salome. Hudební nastudování Omer Meir Wellber, režie Michael Schulz, scéna Dirk Becker, kostýmy Reneé Listendal. Premiéra 24. 9. 2016.