Praha, Lichtenštejnský palác
Ivana Bažantová Jandová
Již po patnácté se svou skladatelskou tvorbou koncertně představili pedagogové Hudební teorie a Oddělení hudebně teoretických disciplín HAMU (28. 11. 2018). Koncertní provedení jejich vesměs nově složených skladeb podpořil výhradně Magistrát hl. města Prahy.
Úvod koncertu patřil mládí – student bakalářského stupně hudební teorie Václav Špíral nechal rozeznít Les Rituelles pro housle a bicí nástroje. Poněkud nevýrazné houslistce Kateřině Matoušové sekundoval Tadeáš Pilný. Kontrastní části ve stylizaci a výrazu doplnil i reprodukovaný ptačí zpěv, celek působil velmi sympaticky. Miroslav Pudlák, znalý mnoha rovin soudobé hudby, prezentoval skladbu Sommeil pro akordeon. V interpretaci Jiřího Lukeše jsme vyslechli velice koncízní alegorii lidského dechu ve sledu stálých nádechů a výdechů v sofistikovaném proudu s proměnami výběru tónů a harmonií, vzrušivosti a klidu podle fází spánku. Oproti této „monotematické“ hudbě se postavila Sonata pro violoncello a klavír č. 1 Jiřího Bezděka, kde se ve dvou vážných a citově exponovaných větách zpracovává pestřejší materiál v rozmanitých kontrastech výšky, barvy, nálady, tempa i v interpretačních prostředcích až po závěrečnou katarzi. Violoncellového partu se ujal Petr Nouzovský vedle spolehlivé Michaely Augustinové, studentky klavíru a skladby. Jan Vičar rád komponuje pro různé typy vokálního projevu. V premiéře skladby De astris somniamus jsme se ocitli v jiných rovinách snění. Vazba na evokaci hvězd, jejich existenci, poslání a víru v jejich moc se stala ústředním tématem tří částí na latinské texty (včetně v současnosti v latině tvořícího Lubora Kysučana). Cyklus přednesl soubor Morgenstern Ensemble (Terezie Švarcová – soprán, Jana Jarkovská – flétna, Marie Wiesnerová – cembalo) adekvátním způsobem a barevností ve výrazu a dikci každé věty s náročnějším vokálním partem. Ve druhé půli koncertu se představili dva etnomuzikologové a multiinstrumentalisté. Tomáš Reindl s velkým potěšením zahrál na tabla svou skladbu Elastic Phrases (česká premiéra). Proměny několika bazálních rytmů neustále aktivovaly posluchače ve snaze objevit okamžiky proměny a vzájemné vazby. Jinou dimenzi vnímání hudby vnesl Vlastislav Matoušek, jenž spojil dvě své skladby Aleatorika 4 Shakuhachi a Tredecimchordon 4 Koto. Jedinečnou kompoziční verzi zajistily hody kostkou, aby bylo stanoveno pořadí daných paternů. Na koto hrála Anna Fliegerová Romanovská, autor na shakuhachi. Mezi tyto dílem „mimoevropské“ celky byla vklíněna Sonáta pro klavír Lukáše Matouška ve skvělé interpretaci Aleny Grešlové. Byly to čtyři nádherné zvukové obrazy hrané s viditelnou osobní angažovaností a prožitkem.