Než u něj zvítězila láska ke komponování, usiloval Leoš Janáček o dráhu klavírního virtuosa. Klavír pro něj byl nástrojem důvěrně známým, předurčeným ke sdílení niterného světa duše. Svůj opus číslo jedna, Thema con variazioni, napsal jako 26letý student lipské konzervatoře. Drobná klavírní Vzpomínka je naopak jedním z posledních notových zápisů skladatele. Tři zásadní klavírní skladby 1. X. 1905, Po zarostlém chodníčku, V mlhách – napsal Janáček v nelehkém životním období mezi léty 1900–1912 a představují nejosobnější, nejintimnější položky v celém jeho díle. Leoš Janáček se tady často nechal inspirovat zvukem cimbálu, se kterým se setkával při sběru lidových písní na Moravě.
Klavírista Jan Bartoš v pátek 31. května 2019 vydal u Supraphonu nové album, na které právě výše zmíněné skladby nahrál a představil je tak posluchačům ve svém podání. K nové nahrávce uvedl: „Interpretace Janáčkovy hudby přináší jeden podstatný problém. Musíte ji hrát přesně, protože práce s rytmem a časem je u Janáčka zásadní, ale zároveň má často improvizační charakter. Více než jakékoliv jiné hudbě jí škodí cokoliv, co zní jako připravené, nastudované a definitivní. Měla by znít impulzivně, jako by vznikala tady a teď. To lze samozřejmě říci i o tvorbě jiných autorů, ale u Janáčka je to esenciální.“
V genech Jana Bartoše, se bezesporu otiskl bohatý hudební život jeho předků včetně dědečka – cimbalisty. Kořeny vycházející z lidové hudby a slezský původ jsou společným jmenovatelem skladatele a interpreta této nahrávky. V Bartošově pojetí Janáčka je zřejmý hluboký muzikologický vhled i fascinující prostor intuice – ono inspirativní spojení srdce a rozumu, jež učinilo předchozí Bartošovy supraphonské nahrávky Mozarta a Beethovena tak pozoruhodnými.
Vydání alba předcházel jeho slavnostní křest 27. 5. na střeše paláce Lucerna. Setkání uvedl producent nahrávky Matouš Vlčínský, mezi hosty byl i brněnský janáčkovský specialista Jiří Zahrádka, podílel se na ní i zvukový režisér Jiří Gemrot. Nahrávka vznikla 2. února 2019 v sále HAMU v Praze. Fotografem titulní strany CD byl přítomný Vojtěch Havlík, kmotry novinky byli chartistka Dana Němcová a jeden z Bartošových učitelů Martin Ballý. Je to již třetí album Jana Bartoše u firmy Supraphon. Bartoš je také posledním žákem Ivana Moravce a jedním z jeho mentorů byl a je i Alfred Brendel, kterého často dováží do Prahy jako ředitel Institutu a festivalu Prague Music Performance.
Jan Bartoš koncertoval v mnoha evropských zemích stejně jako v Asii a USA (Carnegie Hall, Juilliard School, Merkin Concert Hall, Rockefeller University v New Yorku, ad.). V roce 2009 debutoval v New Yorku v Beethovenově Klavírním koncertu č. 5 s Manhattan Philharmonia. Jan Bartoš je vítězem tří soutěží v New Yorku – 2009 Mieczyslaw Munz, 2008 Zaslavsky-Koch a 2004 Peter S. Reed. V roce 2006 získal 1. cenu na soutěži Rotary Musikförderpreis v německém Norimberku a v roce 1999 zvítězil v soutěži Concertino Praga. Dále je držitelem prestižních ocenění Rucorva Trust Award v Holandsku, Schimmel Prize v Německu a stipendistou Ministerstva kultury ČR. Jan Bartoš spolupracoval s významnými dirigenty, např. Jiřím Bělohlávkem, Jakubem Hrůšou, Kristjanem Järvim, Kennethem Kieslerem, Tomášem Hanusem, Ondrejem Lenárdem, Andreas Sebastianem Wieserem a mnoha dalšími. Byl posledním žákem klavíristy Ivana Moravce. V České republice studoval ve třídách Martina Ballého a Miroslava Langera, v zahraničí pokračoval pod vedením Alfreda Brendela, Leona Fleishera, Jamese Tocca, Borise Bermana a Zenona Fishbeina. V New Yorku se také intenzivně věnoval komorní hudbě pod vedením Roberta Manna (Juilliard String Quartet) a Lawrence Duttona (Emerson String Quartet). Je držitelem Professional Studies Diploma z Manhattan School of Music v New Yorku a doktorátu Akademie múzických umění v Praze. Jan Bartoš je uměleckým ředitelem mezinárodního festivalu a institutu Prague Music Performance.