Hudební skladatel Rudolf Růžička se narodil 25. dubna 1941 v Brně. Před hrozbou bombardování ke konci války se Růžičkovi přestěhovali do nedalekých Bučovic. Tam se na hudební škole projevil Rudolfův talent pro hru na klavír i jiné nástroje. Zájem o komponování prohloubil systematickou výukou u hudebního pedagoga a sbormistra dr. Ferdinanda Váni. Ten jej v době středoškolských studií seznámil s hudební teorií a se základními vědomostmi o komponování. Tuto první etapu svého uměleckého růstu Rudolf Růžička dovršil po řadě přípravných skladeb v roce 1958 kantátou Jitřní píseň pro sbor a orchestr na text Jiřího Wolkera.
V letech 1958 až 1962 studoval v Brně na konzervatoři hned tři instrumentální obory: klarinet, tubu a bicí nástroje. Ve skladbě byl žákem Theodora Schaefera nejprve soukromě (samostatný obor studia skladby na konzervatoři tehdy ještě neexistoval), posléze i na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU). Kvůli nemoci profesora Schaefera přešel ve 3. ročníku k jinému pedagogovi, absolvoval v roce 1967 u doc. Miloslava Ištvana. Pod vedením těchto svých pedagogů navázal na mnohasetleté tradiční principy evropské vokálně instrumentální hudební kompozice a díky své erudici a talentu je začal osobitě, systematicky a tvořivě uplatňovat ve své vlastní tvorbě.
Od konce šedesátých let působil pedagogicky na katedře skladby JAMU (založil tam výuku elektroakustické a později i počítačem podporované kompozice), na konzervatořích v Brně a v Kroměříži, na pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (UJEP) v Brně, v pozdějších letech na Fakultě informatiky brněnské Masarykovy univerzity (FIMU), kde se jeho příklon k počítačové hudbě projevil nejvíc.
Tradičními kompozičními prostředky vytvořil dílo, z něhož lze na tomto místě uvést jen několik titulů. Například z roku 1964 pochází Suita starých tanců pro orchestr, kterou nastudoval, pro rozhlas nahrál a s Moravskou filharmonií Olomouc provedl Zdeněk Mácal. Věnoval se tvorbě smyčcových kvartetů, skladeb pro klavír, komorních kompozic pro různá, převážně netypická nástrojová obsazení.
V symfonické tvorbě často uplatňoval koncertantní princip. Dokladem toho může být Kosmická symfonie pro velký orchestr a varhany, Koncert-symfonie pro housle a orchestr, Dvojkoncert pro hoboj, trubku a orchestr a řada dalších. Mimohudební náměty pro svoje skladby s oblibou čerpá z období antiky, jako například Pocta Apollonovi, na text Hesiodův zkomponoval Bajku pro střední hlas a komorní instrumentální soubor, na text starořecké básnířky Sapfo napsal Ódu na Afroditu pro soprán a harfu. Za vyvrcholení těchto Růžičkových antických tvůrčích snah lze považovat Olympijské zpěvy pro recitátora, basbaryton, komorní sbor a orchestr.
Již absolventskou prací na JAMU z roku 1967 však naznačil svoje směřování i novými cestami evropského hudebního vývoje. Velký vliv na proměny Růžičkova hudebního myšlení měly svého času teoretické práce Vladimíra Lébla a lekce elektroakustické hudby u Miloslava Kabeláče. Souzněly s názvem jeho diplomové práce na JAMU, Kompoziční a technicko-výrobní problémy Elektronie (Brno 1967).
Začíná se vyjadřovat i do té doby u nás málo známými, novými vyjadřovacími prostředky hudby elektroakustické a computerové. Do tohoto tvůrčího období se Rudolf Růžička dopracoval nejen na základě kurzů v elektronickém rozhlasovém studiu Plzeň, ale i systematickým sledováním západního uměleckého snažení a vlastním hledačstvím.
Nově nastoupená cesta spojená s elektroakustikou a s tehdy nastupující počítačovou technikou nebyla snadná, proto se na ni v té době u nás vydalo jen několik málo odvážných tvůrců. Málo bylo těch, kteří si dovedli připustit, že i tak racionálně orientované obory, jako jsou elektroakustika nebo computerizace, lze zapojit do umělecké tvorby.
Další, a mnohem větší překážka na zvolené cestě vyvstala v oblasti ideologické. Praktiky komunistického režimu i v době relativního uvolnění konce šedesátých let a zejména pak let politické normalizace let sedmdesátých prosákly hluboko do dobové hudební estetiky. Ve všem, co sebemenším způsobem navazovalo na západní novodobé kompoziční směry, viděla něco špatného, na hony vzdáleného od idejí socialistické kulturní doktríny. Takto byla oficiálními kruhy již od počátku hodnocena celá experimentální, alternativní tvorba Rudolfa Růžičky. Umělecké úspěchy, které na tomto poli dosahoval na mezinárodní scéně, mu byly doma spíše přítěží. Výraznou podporu v této nelehké době nalézal zejména v dobrém domácím zázemí, zejména u své choti, Boženy Růžičkové, v odborných hudebních kruzích dobře známé jako přední české flétnové pedagožky, působící na moravských konzervatořích.
Kvalitní přístrojové vybavení, které by umožňovalo pracovat se zvukem jako se svébytným uměleckým vyjadřovacím prostředkem, bylo u nás v době Růžičkových začátků ještě velkou vzácností. Bylo dostupné jen v několika málo rozhlasových studiích, vybavených ovšem v prvé řadě jen technikou pro nahrávání a rozhlasové vysílání. Skládalo se z profesionálních páskových magnetofonů a zvukových generátorů, součástí měřících a testovacích přístrojů. Umělecké práci se zvukem tedy tato pracoviště mohla sloužit jen ve své vedlejší, přídatné funkcionalitě.
První kroky Rudolfa Růžičky do světa elektroakustické hudby vedly přes brněnské rozhlasové studio, kde skladatel navázal tvůrčí spolupráci s vedoucím režisérem a dirigentem brněnského rozhlasu Jiřím Hanouskem a se zvukovým technikem Milošem Šindelářem. Ti stáli i u zrodu raných Růžičkových elektroakustických opusů. Jeho prvním kompozičním projektem v tomto prostředí byla trilogie Elektronií, kde Elektronia A a B spojují klasické nástroje a lidské hlasy s elektroakustickým doprovodem (premiéra 16. května 1966 v brněnském Besedním domě, provedení řídil Jiří Hanousek). Čistě elektronická je v pořadí až třetí z Elektronií, Elektronia C.
Vznik všech Elektronií připravila Elektronia pro Josefa Horáka pro sólový basklarinet s elektroakustickými zvuky. Poprvé byla provedena 10. ledna 1966 v brněnském Malém divadle hudby a poesie. Živě interpretovaný instrumentální part přednesl Josef Horák, objevitel basklarinetu jako sólového koncertního nástroje. Růžička se tak stal u nás prvním autorem, který vytvořil koncertně provozovanou kompozici, v níž živý interpretační výkon souzní se zvukovou stopou. Následovala řada skladeb pro různé nástroje a hlasy s elektroakustickým doprovodem. Často vznikaly s pomocí počítače, což se pro Růžičkovu tvorbu záhy stalo charakteristické. Jednou z prvotin tohoto typu je i Tibia 1 pro sopránový saxofon s elektroakustickým doprovodem. Zvítězila v mezinárodní soutěži o cenu Marcela Josse v roce 1984 v Paříži. Neméně významné ocenění získaly elektroakustické skladby Gurges v soutěži Musica Nova, vyhlášené plzeňským rozhlasem v r. 1970 a Crucifixion 1 v rakouské soutěži „Mariazell ’93“. Zvláštní cenu získal Komorní koncert 3 v soutěži v Českém Krumlově, Rosa sepulcreti získala výroční cenu Českého hudebního fondu. V neposlední řadě lze připomenout prestižní cenu Masarykovy akademie umění za uměleckou tvůrčí činnost.
Společnost elektroakustické hudby České republiky (SEAH) každoročně vypisuje mezinárodní soutěž elektroakustických skladeb MUSICA NOVA. Rudolf Růžička byl řadu let předsedou soutěžní jury, předsedou SEAH i přes zdravotní potíže nadále zůstává.
Do čistě elektroakustické kategorie patří celá řada Růžičkových kompozic. Posluchači zde nejsou oslovováni žádným živým interpretačním uměleckým výkonem, ale jen čistě zvukovými podněty vyzařovanými z reproduktorových soustav. Růžička v tomto vyhraněném žánru pracuje nejen s tónovými strukturami, uplatňuje hned celé slyšitelné frekvenční spektrum, tedy i zvuky netónové povahy. Při zpracování a řazení kompozičních prvků i zde často využívá tvůrčí postupy řízené počítačem.
Se svými spolupracovníky, počítačovými specialisty, vytvořil počítačový program CCOMP (Computer COMposition Program), který s velkým ohlasem předvádí formou přednášek na festivalech a odborných konferencích. Dne 4. ledna 1985 se poprvé v zahraničí, v Palais des Beaux Arts v Bruselu, konal „celovečerní“ koncert, sestavený jen z Růžičkových elektroakustických skladeb. V roce 1987 byl Rudolf Růžička jmenován stálým členem poroty mezinárodní skladatelské soutěže počítačové hudby NEWCOMP Computer Music Competition při New England Computer Arts Association, inc., of Boston, Massachusetts USA. Záhy uvádí své kompozice na festivalu počítačové umělecké tvorby Ars Electronica v rakouském Linci. Také ve vlasti, v Praze, roste jeho autorita v tomto oboru, takže se může kvalifikovaně ujmout předsednictví sekce tvůrčího počítačového umění na konferenci Aplikace umělé inteligence AI 89. V roce 1986, po zrušení zákazu vycestovat, může konečně přednášet na vyhlášených letních skladatelských kurzech nové hudby v západoněmeckém Darmstadtu. V srpnu 1988 tam s velkým úspěchem předvádí svůj počítačový program „CCOMP“ a jím vytvořené skladby.
Vedle skladatelské tvorby tradičními prostředky a tvorby hudby elektroakustické a computerové nalézáme u Rudolfa Růžičky ještě třetí oblast, ve které mohl uplatnit svůj talent, je jí teamová kompozice. Blízkost estetických norem, generační spřízněnost a dobré mezilidské vztahy, to byly koncem šedesátých a na začátku sedmdesátých let minulého století hlavní předpoklady vzniku brněnského skladatelského týmu. Jeho vůdčí osobností byl Alois Piňos, dalšími stálými členy vedle Rudolfa Růžičky ještě Arnošt Parsch a Miloš Štědroň. Plodem této těsné umělecké spolupráce byly skladby Peripetie, Divertissement a Concerto per sei. V případě skladeb Ecce Homo a Hlasová vernisáž se k tomuto jádru připojili další dva významní brněnští skladatelé, Josef Berg a Miloslav Ištvan. Doménou Růžičkovy participace na tomto uměleckém projektu byla vedle segmentu instrumentální vrstvy partitur přirozeně jejich elektroakustická složka. Tvorba Teamu Brno se stala jedinečnou hodnotou brněnského hudebního života, spolu s Aloisem Piňosem o ní v následujících letech referoval i na darmstadtských letních skladatelských kurzech. Výsledky teamového snažení brněnských jsou zachovány nejen na celé řadě dobových rozhlasových nahrávek, dostaly se i mezi tituly hudební dramaturgie gramofonového vydavatelství PANTON.
Před pádem komunistického režimu se Růžička podílel na samizdatovém šíření alternativní hudby ve spolupráci s nezávislým vydavatelem Petrem Cibulkou. Zpráva o vydávání samizdatových hudebních nahrávek byla zveřejněna v časopise „INFORMACE O CHARTĚ 77“, ročník desátý (1987) – čís. 9, str. 20 ve tvaru:
V hudebním samizdatu nově vyšlo…
Československá soudobá avantgardní vážná hudba:
168. Computer music Volume 1 – 2×45 (154–D) duben 1987
169. Computer music Volume 2 – 2×45 (155–D) duben 1987
170. Team compositions Volume 1 (elektroakustická hudba) – 2×45 (156–D) duben 1987
171. Team compositions Volume 2 – ” – – 2×30 (157) duben 198
172. Team compositions Volume 3 – ” – – 2×30 (158) duben 198
Neutuchající zájem Státní bezpečnosti vzbudila zejména cesta pro převzetí první ceny v Paříži. StB se snažila formou příkazů zbavit Růžičku místa pedagoga na JAMU a možnosti komponovat bez členství ve Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, bez pomoci ministerstev kultury a školství, dalších institucí a řady jednotlivců.
Růžička se svými přednáškami i elektroakustickými a počítačovými skladbami začal úspěšně pronikat na zahraniční festivaly a konference. Zúčastňovat se jich však osobně nemohl. Tento stav se zlepšil až v polistopadovém období, kdy již nebyly potřebné žádné výjezdní doložky a víza.
Na základě dosavadních, zejména mezinárodních aktivit, byl 31. srpna 2018 Rudolfu Růžičkovi udělen čestný doktorát Mezinárodního biografického centra v anglickém Cambridge (Dr.h.c.), což lze považovat za dosud nejvyšší mezinárodní ocenění jeho práce.
******************************************************************
Nejúplnější soupis kompoziční tvorby Rudolfa Růžičky čítá 101 titulů, nachází se na internetové adrese MUSICBASE:
https://www.musicbase.cz/skladatele/823-ruzicka-rudolf/
Podrobně se tvorbou skladatele Rudolfa Růžičky zabývá monografie: Miroslav Kaduch: Rudolf Růžička – skladatel avantgardní současnosti, vydaná v Ostravě roku 1999. Obsahuje nejvíc údajů a informací, rozborů a popisů skladeb aj. textů (205 stran).
Zejména na elektroakustickou tvorbu je zaměřena internetová adresa na Wikipedii:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Růžička_(skladatel) – odkaz speciálně zaměřený na soupis elektroakustických a počítačových skladeb
25. dubna 2021 oslaví hudební skladatel Rudolf Růžička své 80. narozeniny. Do dějin české hudby druhé poloviny 20. století se výrazně zapsal jako originální a neúnavný propagátor elektroakustické hudby a hudby počítačové. Vytvořil však rozsáhlé a cenné umělecké dílo i tradičními hudebními prostředky. Mezi svými kolegy, žáky, přáteli a známými je považován za člověka otevřeného, kolegiálního, přátelského a inspirativního.
K tomuto jubileu, s díky za hodnoty, které vytvořil, mu přejeme hlavně hodně zdraví a životní pohody.
Vojtěch Mojžíš