Jméno autora vzpomínkové knihy Alexandra Goldscheidera je známé především pamětníkům 60. let, ve kterých v Praze jako syn známého filmového publicisty a šéfredaktora Kina Františka Goldscheidera vyrůstal. Jeho matkou byla herečka D 34 E. F. Buriana Nina Zvjagina, takže od dětství byl Saša vychováván v kulturním prostředí (divadlo, film). V něm se navíc spojovaly tradice židovské (otec) a bělogvardějské (matka), tedy docela zvláštní směs, zejména když uvážíme postavu E. F. Buriana a jeho souboru jako dobově stranického (myšleno komunistického) kolektivu.
Saša jako dítě tak mohl s rodiči využívat stranické výhody (častý pobyt ve „spisovatelském“ zámku na Dobříši atd.), což v knize velice vtipně glosuje a uvádí neuvěřitelné „zážitky“ z těchto tzv. výhod. Ale jako drtivá většina této generace narozené již po válce se stal mladý Saša v 60. letech plné liberalizace v kultuře hudebním fanouškem tzv. big beatu neboli rockové hudby. Působil jako publicista v časopisech té doby a dokonce se mu podařilo dostat se na cestu do USA, kde mohl dělat rozhovory s rockovými idoly, o kterých se mu dříve jen snilo. Často se dostal při cestách po USA do velice složitých situací (vězení apod.), kdy mu museli pomáhat i zástupci naší delegace v OSN. Samozřejmě po návratu a za „husákovské“ normalizace režimu se leccos změnilo a Saša byl nucen se všelijak přizpůsobovat, aby mohl být ve styku se „západní“ hudbou. Po odvolání otce z místa šéfredaktora se mu podařilo využitím různých známostí dostat na FF UK, kde vystudoval hudební vědu. V 80. letech se mu podařilo emigrovat do Velké Británie, kde od té doby žije. Má tam vlastní studio, natáčí desky, působí jako producent a často zajíždí i do Prahy především na různé festivaly (Pražské jaro apod.). Dokonce jeden z jeho vnuků je laureátem ceny soutěže Pražského jara (horna).
První díl jeho pamětí je skvělým čtením, kde zachycuje poválečný vývoj u nás s podrobným zahleděním do minulosti jak židovských spoluobčanů, tak poněkud méně i bělogvardějské emigrace. Mnohem více – i díky otcovým zážitkům z Terezína a dalších táborů smrti – se věnuje židovství. Po svém návratu z Anglie se totiž Saša přihlásil na pražské obci a je i v Anglii aktivním členem židovské obce. Z hudebně historických pasáží knihy má velkou cenu podrobný záznam otcových aktivit v Terezíně, doplněný i graficky četnými ilustracemi a záznamy nesmírné ceny. Mimochodem tatínek v 80. letech také emigroval a zemřel ve Frankfurtu nad Mohanem. I vzpomínkové portréty tatínkových bývalých spoluvězňů jsou velkým kladem knihy. Celkově je kniha nabita spoustou přínosných faktů, takže doporučuji dvojí čtení. Jinak hrozí zapomenutí důležitých skutečností z mnoha oborů válečného i poválečného života.
Můžeme se jen těšit na připravovaný druhý díl, který se má věnovat hlavně působení autora ve Velké Británii.
Alexander Goldscheider: Cílené náhody. Pointa Publishing s.r.o., 480 stran, ISBN 978-80-7650-102-7.