Markéta Jůzová
Proslulý jazzman, multiinstrumentalista, skladatel a interpret, specializující se na hudbu renesance a baroka, Jiří Stivín vystoupí po řadě komorních a festivalových koncertů dne 21. 11. 2021 ve Dvořákově síni Rudolfina, kde se uskuteční jubilejní 30. ročník programu Pocta sv. Cecílii, který pravidelně organizuje i se souborem Collegium Quodlibet.
Jiří Stivín je držitelem státního vyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění (2007), rád se věnuje hudebním výchovným aktivitám a stále plánuje rozšiřovat svou bohatou diskografii.
Láska k barokní a renesanční hudbě Vás provází od doby, kdy jste poznal flétnistu Milana Munclingera?
Když jsme se v šedesátých letech seznámili, byl Milan Munclinger uměleckým vedoucím souboru Ars rediviva, který byl velmi populární. Jejich koncerty „Bach a jeho doba“ byly v Rudolfinu hodně navštěvované. M. Munclinger tenkrát prožíval šťastné období, úspěšně koncertoval a se souborem natočil řadu nahrávek.
I když jsem tehdy hrál hlavně jazz a často jsem s radostí improvizoval, zaujalo mne, jak nadšeně hovořil o krásných skladbách Antonia Vivaldiho a Georga Philippa Telemanna. M. Munclinger se domníval, že bych měl hrát na zobcovou flétnu nejen jazz, ale i vážnou hudbu. Po čase se stal jedním z mých duchovních otců. Jeho doporučení jsem se zájmem a zvědavostí akceptoval. S díly obou skladatelů jsem se rád seznámil, vybrané skladby jsem se naučil zpaměti a natočil jsem je i na kompaktní disky.
Postupně jste pronikl do hloubky interpretace nejen barokních děl, ale i do přístupu k improvizaci na barokní hudbu…
O improvizaci v baroku víme jen z písemných dobových záznamů, protože bohužel ještě žádná nahrávací zařízení neexistovala. Informace o přístupu k dobové interpretaci znám z hudební literatury.
Německý flétnista, skladatel, hudební teoretik, spisovatel a výrobce fléten Johann Joachim Quantz ve svém obsáhlém „Pokusu o návod, jak hrát na příčnou flétnu“ (1752) doporučuje, jak noty staré hudby interpretovat. Např. v pomalých větách a kadencích improvizovat nebo v rychlém tempu hrát noty nestejně, řekl bych swingovat. Knihu vydal Supraphon v českém překladu v roce 1990. J. J. Quantz navrhoval hrát některé pasáže specifickou technikou, určitým druhem dvojitého jazyka. Tehdy interpreti neměli doslovný part, jaký již existoval v klasicismu. Ostatně jazzové zápisy rovněž nejsou dokonalé a neuvádí, jak se mají melodie či pasáže frázovat.
Improvizaceje o spontánním projevu a pocitu. Hra má vycházet z člověka upřímně a přesvědčivě. Přirovnal bych ji k abstraktnímu umění a pro posluchače je i otázkou vkusu a chuti spolupracovat.
Znám řadu skvělých hudebníků profesionálů, kteří improvizovat neumí. Jak vnímáte jejich postoj?
Mnozí orchestrální hráči ztrácí schopnost improvizace, protože neví, jak k ní přistoupit. Jsou zvyklí, že jsou vedeni a mají před sebou přesný notový zápis. Hraní not bych přirovnal k řemeslu, ale improvizace je samostatná tvůrčí činnost. Samozřejmě to nemusí být pro každého.
Tvůrčí činnost je velmi důležitá věc a nemělo by se na ni zapomínat. Způsob hry na hudební nástroj, jakým se často učí na školách, zohledňuje výuku znalosti not, hrát z partu sólově, komorně či orchestrálně. To je v pořádku, ale opravdová tvůrčí činnost je originální, osobitá a neopakovatelná.
Vaše výchovné koncerty zaměřené programově na pořady „Hovory s flétnou a posluchači“ a „Od středověku po současnost“ si získaly srdce mnoha dětí a pedagogů, které jste inspiroval.
Program „Hovory s flétnou a posluchači“ je diskusní pořad, který je určen převážně pro učitele ZUŠ a pedagogy hudební výchovy na základních a středních školách. Program pomáhá s problémy výuky, představuje jazz a různé flétnové školy a styly. Současně vysvětluje možnosti improvizace ve staré, lidové a jazzové hudbě, včetně využití hudby k meditaci a relaxaci.
Program „Od středověku po současnost“ se zaměřuje na základy hudební výuky s ukázkami rozmanitých hudebních stylů, včetně lidové hudby a jazzu. Jeho součástí je seznámení posluchačů s různými druhy dřevěných dechových nástrojů, předvedení jejich technického zvládnutí a využití všech možností hudebního nástroje s použitím videoprojekce.
Od roku 2017 nabízíte rád posluchačům nový projekt DIVIDLO, ve kterém videoprojekce používáte nápaditě v kombinaci s improvizacemi, velmi poutavě.
V rámci mého projektu hraji na flétny, saxofony a uvádím populární i vlastní skladby. V programu vždy zazní barokní hudba, improvizace, jazz a šansony. DIVIDLA zahrnují různé ukázky se zapojením filmových videí, ke kterým improvizuji. Je to platforma pro tvůrčí činnosti, která se příliš nevyužívá. Když člověk sleduje film, je zpravidla zaujat dějem. Pokud však poslouchá jen hudbu s filmovými obrazy, děj si vytváří sám. Spojením hudební a vizuální složky vzniká nově něco zajímavého.
Snažím se vytvářet různé koláže s fotografiemi. Např. při Vivaldiho hudbě pouštím ke skladbám rád Benátky nebo moře. Během setkání s návštěvníky mých pořadů se ukazuje, jak jsou starší generace lidí více vychovány na poslechu, zatímco mladší generace na vizuální složce. Mladí chtějí vše vidět a hudbu vnímají v pozadí. Rád hraji také k projektům výtvarníka Petra Nikla, při kterých se malují obrazy a já k akcím hraji a improvizuji.
Filmové projekce používám i ve svém programu nazvaném Stivín Quodlibet Systém. Jedná se o individuální hudebně-výchovný program, sestavený na zakázku pořadatelů. Své znalosti a tvůrčí schopnosti vkládám do vytvoření atmosféry, napětí a překvapení. Filmové projekce, multimediální prezentace a různá neobvyklá spojení mohou podpořit a posílit požadovaný výchovný záměr.
Na jaké značky fléten nejčastěji a nejraději hrajete?
Mám dvě příčné flétny, na které hraji velmi rád. Vážnou hudbu hraji na flétnu zn. Muramatsu a jazz převážně na nástroj zn. Sankyo. Zobcových fléten mám mnoho, k mým nejoblíbenějším patří americká zn. F. von Huene a ebenová zn. Yamaha. Mám ale v oblibě i plastovou příčku vlastní výroby.
Každé léto se tradičně vracíte na Barokní noc, která otevírá Festival komorní hudby Český Krumlov. Na divácky oblíbené hudební přehlídce jste proslulou stálicí. Kdo vás přizval k pravidelnému účinkování na festivalu?
Z počátku festivalu jsem vystoupil s Collegiem Quodlibet v Maškarním sále, kde jsem na koncertě hrál na příčnou flétnu. Umělecký šéf festivalu, Josef Suk, a dramaturg Antonín Matzner mne posléze přizvali k pravidelnému účinkování na hudební přehlídce v Českém Krumlově. Ředitelka festivalu, Hana Pelzová, navrhla, abych ztvárnil každé léto na Barokní noci postavu šaška a v průběhu večera svými improvizacemi na zobcovou flétnu zpestřoval dění. Občas se dokonce stává, že někteří interpreti nemají mé výstupy rádi, protože se jim pletu do hraní, ale narušování různých akcí mám v popisu práce. Za celé období konání festivalu jsem vystřídal několik kostýmů, můj nejnovější mi dokonce ušila má žena v barokním stylu. Dramaturgicky jsou si Barokní noci velmi podobné.
Událostí nové sezony by měl být jubilejní ročník série koncertů programu Pocta sv. Cecílii, patronky hudebníků, který jste založil před třiceti lety. Loňský ročník jste zrealizoval výjimečně pro internetovou verzi kvůli složité situaci se šířením koronaviru. Doufejme, že letos se koncert bude moci uskutečnit 21. 11. 2021 ve Dvořákově síni Rudolfina. Jakou dramaturgii chcete divákům nabídnout?
Vzhledem k tomu, že Rudolfinum bylo vloni pro diváky zakázané kvůli šíření koronaviru v České republice, vymyslel jsem 29. ročník pro internet. Hrál jsem sólově online, koncert je dostupný na YouTube. Pořad jsem si i natočil a sestříhal, tradičně jsem si zvolil skladby staré hudby a jazz.
V programu Pocta sv. Cecílii zní vždy povinně v první části díla J. S. Bacha, G. F. Telemanna a A. Vivaldiho a ve druhé části nabízím publiku hudební komentáře ke skladbám známých autorů v podání Quodlibet, čili co je libo, improvizace, jazz, inspirace renesanční, barokní či soudobou hudbou.
Vždy se snažím prosazovat v Rudolfinu i zobcovou flétnu, protože zobcová flétna do koncertních síní patří a již od začátku série koncertů musela v programu zaznít. Letos bych chtěl využít v barokní hudbě také klavír. Ve spojení s moderními nástroji mi nevadí, i když v baroku nástroj ještě nebyl. Přemíra snahy o dodržování hry na staré historické nástroje mi totiž připadá přehnaná. Je to podobné, jako kdybychom chtěli, aby se všichni posluchači převlékli do barokních šatů, anebo zapomněli, že mají „pod kůží“ zkušenosti s hudbou skladatelů následujících epoch. Ze zkušenosti vím, že cembalo zní v komorním obsazení s moderními nástroji slabě. Oslovil jsem tedy výborného klavíristu Stanislava Boguniu a byl bych rád, aby na programu zazněl od J. S. Bacha Koncert F dur, BWV 1057 nebo Braniborský koncert č. 5 D dur, BWV 1050. Na jubilejním koncertě budu hrát na zobcovou i příčnou flétnu, pravděpodobně také má dcera Markéta a další hosté, např. výborná houslistka Adéla Štajnochrová. Přesné složení hostů, ale i program je zatím ve fázi tvůrčí činnosti.
Letošní koncert Pocta sv. Cecílii bude pravděpodobně i poslední. Domnívám se, že nastala doba pro zakončení celé série koncertů, které již mají za sebou dlouhou a úctyhodnou tradici.
Vaše nahrávací činnost je velmi pestrá a obsáhlá, CD stále vydáváte. Plánujete se ještě vrátit v nahrávacích projektech i k programu Pocta sv. Cecílii?
Během let se vystřídalo na pódiu mnoho vynikajících interpretů, jejich umění je zachyceno i na několika CD, která pod standardním názvem Pocta sv. Cecílii představují živé záznamy pražských koncertů proměnlivého muzikantského sdružení Collegium Quodlibet. Ostatně mezi hosty byla i Magdalena Kožená a mnoho dalších výborných hudebníků.
Co se týče nahrávek, letos na jaře vydalo nakladatelství Galén komplet 2 CD Ad Libidum, což je živá nahrávka z roku 1979, volná improvizace mého bývalého tria s kontrabasistou Ondřejem Soukupem a pianistou Michalem Kocábem. Plánuji však vydat ještě některé nahrávky ze série koncertů Pocta sv. Cecílii z Dvořákovy síně Rudolfina.