Přijetím funkce správní ředitelky Opery si plním své sny
Denisa Rausch
Funkci správní ředitelky Opery Národního divadla a Státní opery přijala zkušená ekonomka Bohdana Malik před více než dvěma lety. Hovořili jsme s ní nejen o řízení operního provozu, personálním managementu a hospodaření pražské Opery, ale také o koprodukcích s evropskými domy, projektu Musica non grata a o tvorbě kvalitních edukačních programů pro širokou veřejnost.
Působíte třetí sezonu ve funkci správní ředitelky Opery ND a SO. S jakými představami jste nastupovala na tuto pozici? Co všechno pozice zaštiťuje?
Nabídku na místo správní ředitelky Opery ND a SO jsem dostala od generálního ředitele Národního divadla Jana Buriana a přiznávám, že jsem tím byla osobně potěšena a s přijetím této výzvy jsem neváhala. Vzhledem k tomu, že jsem v přechozích letech pracovala v souboru Opery na pozici vedoucího ekonoma, věděla jsem, co bude tato práce obnášet, a tak mne samozřejmě lákal přestup z „pouhého správcovství rozpočtu“ do řízení operního provozu, personálního managementu a ekonomiky. Faktem je, že Opera Národního divadla a Státní opery je největší operní těleso v České republice a já jsem si byla vědoma, že na sebe kladu velké břímě zodpovědnosti, ale zároveň jsem věděla, že přijetí této funkce si plním své sny – spojím svoji vášeň a zájem o divadlo s ambicí nahlédnout pod povrch problémů, inovovat a nebát se i sáhnout do zakořeněných zvyklostí. Věřila jsem své energii i schopnosti motivovat lidi kolem sebe, dávat jim příležitost k osobnímu a profesnímu růstu. Má práce nemá žádný časový rámec, divadlo v plném provozu žije sedm dní v týdnu až patnáct hodin denně. Moje výhoda byla, že jsem si časově neomezený divadelní život odžila jako vysokoškolačka během doby, kdy jsem stála v centru produkce muzikálů Jesus Christ Superstar a Evita. Teď si již dokážu oddělit věci podstatné od těch méně důležitých a také lépe hospodařím se svým časem. Více se soustředím na nastavování procesů uvnitř souboru, metodickou činnost, kompletně spravuji personalistiku uměleckého a neuměleckého souboru. Nebojím se uměleckým šéfům nabízet i další umělecké vize, jako například aktuálně edukační a doprovodné programy nebo koprodukční spolupráce.
Nejpodstatnějším bodem mé agendy je tvorba a správa financí a rozpočtu souboru Opery, které musí nejen konvenovat se schválenými rozpočty od zřizovatele, ale vyžadují i aktivní činnost spojenou s vyhledáváním dalších zdrojů financování. Operní produkce jsou finančně i provozně velmi náročné, ale zároveň má opera, jako mezinárodně srozumitelný umělecký žánr, nevěřitelný potenciál, a to nejen ve smyslu obchodním. Opera dokáže hovořit stejným jazykem kdekoli na světě, dokáže spojovat lidi všech kultur a národností. Je jedinečná.
A v momentě, kdy toto říkám, musím jedním dechem dodat, že právě kumulace možností, které opera nabízí, vede umělecké šéfy k zajímavým, ale někdy i bezbřehým přáním, touhám, plánům, které pak mnohdy hodiny diskutujeme a hledáme priority i nejlepší schůdné varianty tvůrčích plánů. Pro mne je vždy důležité najít společně s uměleckými šéfy, tedy uměleckým ředitelem a hudebními řediteli, cestu, abychom dostáli finančním možnostem a naplnili umělecké plány.
Ve vedení Opery působíte spolu s uměleckým ředitelem Opery Perem Boyem Hansenem a hudebními řediteli Karlem-Heinzem Steffensem a Jaroslavem Kyzlinkem. Jak se cítíte jako dáma v pánském kolektivu? Berete to jako určitou výzvu? A je někdy náročné prosadit vlastní návrhy?
Podle mého názoru se nám ve vedení Opery dobře propojuje mužská a ženská energie. Vážím si našich otevřených diskuzí na téma priorit umění versus finance. Neříkám, že to je pro nás vždy lehké, museli jsme se poznat, naučit se spolu diskutovat a po dvou letech společné práce mohu říci, že dokážeme společně najít řešení. Cítím se být svým kolegům rovnocenným partnerem, umím se vyhranit a prosadit, když je to nutné.
Mým velkým vzorem a mentorem v mé práci je emeritní správní ředitelka Národního divadla Ing. Tamara Čuříková, která tuto velkou instituci finančně a provozně řídila vždy nejen s velkou nonšalancí, ale i nesmírně zodpovědně a s obrovským pracovním nasazením.
Na důležitých vedoucích pozicích na Opeře je samozřejmě více žen a nutno říct, že velmi schopných. Na nejklíčovější pozici vedoucí uměleckého provozu Opery mám zkušenou manažerku Jolanu Dvořákovou s praxí v televizní, divadelní a mediální oblasti, se kterou se známe více jako dvacet let, ještě z dob našich studií. Je velmi silnou osobností v mém týmu a nebojím se takto otevřeně přiznat, že bez ní si minulé dva roky (ani ty, doufejme, že budoucí) nedovedu představit.
Které projekty se zatím během vašeho působení podařilo zrealizovat?
V loňském roce se podařilo spustit mimořádný čtyřletý hudební a kulturní projekt Musica non grata, který realizujeme ve spolupráci se Spolkovou republikou Německo. V rámci tohoto cyklu uvedeme každoročně minimálně jednu operu a další koncerty tzv. zapomenutých autorů, kteří byli nacistickým režimem vytlačeni na okraj společnosti, pronásledováni, zavražděni a jejich dílo mělo být zapomenuto. V minulé sezoně v době uzavřených divadel jsme zrealizovali řadu komorních koncertů, které jsou stále dostupné online. Pro tento projekt bylo nutné vybudovat kompletně nový tým a mohu říci, že v druhém roce svého trvání se Musica non grata stala pevným pilířem naší dramaturgie.
Určitě stojí za zmínku, že se nám během covidu podařilo vytvořit nabídku nových edukačních a doprovodných programů k operním představením. Čerstvě jsme odpremiérovali tvůrčí dílny pro děti k inscenaci Jeníček a Mařenka, který s námi a pro nás připravil Matěj Forman. Na podzim nás čeká premiéra workshopu ke Kouzelné flétně připravovaný režisérkou Magdalenou Švecovou. Na jaro 2022 chystáme společně s Alicí Nellis edukační videa k opeře Prodaná nevěsta, kterou pro Národní divadlo režijně připravuje právě Alice. Série videí atraktivním způsobem zachytí přípravu a vznik operní inscenace včetně představení jednotlivých umělecko-technických profesí.
Jste v bližším kontaktu s evropskými operními domy? Jsou pro vás některé z nich i inspirací?
Pravidelný a partnerský kontakt pro setkávání kolegů, zástupců evropských operních domů umožňují platformy, jako jsou např. Opera Europe a Opera Vision. S řadou kolegů z jiných evropských divadel jsme byli v pravidelném kontaktu zejména v době covidu. Vyměňovali jsme si zkušenosti, jak v té které zemi postupují covidová opatření, jaké mají dopady na kulturu a živé umění, jaká jsou přijímána řešení, a společně jsme pak sdíleli radost z každého znovuotevřeného divadla a nové premiéry. Velmi blízké kontakty máme s divadlem Teatr Wielki, kam jsme před covidem zapůjčili dekoraci k inscenaci Werther. Aktuálně jsme navázali spolupráci s Nationaltheater Mannheim, s nímž v koprodukci realizujeme trilogii Da Ponteho oper Don Giovanni, Così fan tutte a Figarova svatba. Zajímavé jsou pro nás i inspirace z jiných operních domů, týkající se nabídky edukačních programů, v tomto ohledu zejména nabídky britských operních scén a Norské opery Oslo.
Jak vidíte další směřování a vývoj pražské Opery během vašeho správního vedení?
Aktuálně je před námi hodně neznámých, a to zásadní se týká diváků. Do jaké míry se změní jejich chování, vrátí se zpět do divadel, v jakém režimu si budou kupovat vstupenky apod. V naší historii nemáme žádnou podobnou zkušenost, na základě které bychom mohli cokoliv předvídat. Je důležité vyčkat, nečinit ukvapená rozhodnutí a soustředit se v tomto čase na naši uměleckou práci. Jsem přesvědčena, že opera je umělecký žánr, který má neskutečný potenciál jak umělecký, tak ekonomický. Věřím, že se současnému uměleckému řediteli Peru Boye Hansenovi podaří naplnit jeho vizi a posunout českou operní scénu do popředí zájmu nejen v rámci evropského operního divadla. Jsme zemí s výraznou uměleckou historií a vysokou kvalitou hudebního a uměleckého vzdělání. Každoročně s radostí sleduji nové talenty, které se objevují na poli české operní a hudební scény. Toto mi dává naději v naši společnou budoucnost.
V čem má podle vás pražská Opera přednost oproti středoevropským operním domům?
Naše země je pro celý svět atraktivní lokalitou s bohatou historií a mimořádnou architekturou. S každou zahraniční návštěvou si uvědomuji, jaké skvosty naše divadelní domy skrývají. V pražské Opeře můžete zhlédnout špičkovou operu za rozumnou cenu vstupenky. Pro diváky navíc nabízíme řadu cenových zvýhodnění formou dárkových poukazů nebo předplatného, které si můžete zkombinovat podle svého přání. Myslím tedy, že ve srovnání s řadou středoevropských domů jsme návštěvnicky dostupnější. Velmi často interně diskutujeme o dalších možnostech, jak dostat pražskou Operu, co do zájmu zahraničního publika, na srovnatelnou úroveň s partnerskými domy v Evropě. S tím jsou však spojené finanční nároky a tlak na dosažení vysoké míry soběstačnosti. Věřím, že jsou na poli kultury a hudby obrovské možnosti, které mohou mít pro společnost ekonomický přínos.
Plánujete v následujících sezonách uskutečnit nějaký projekt, který by byl ryze vaším dílem?
Mou hlavní úlohou není realizace projektů, ale jejich finanční a provozní zabezpečení. Ale ptáte se na „vlastní dílo“ – k tomu bych asi měla zmínit, že již od počátku svého mandátu jsem avizovala, že bych chtěla v Opeře ND a SO vybudovat kvalitní edukační programy, které budou cílit jak na mladé diváky, ale osloví i operní fandy, rodiče s dětmi i seniory. Tuto oblast budu nadále podporovat. V současné době vzniká produkční tým, který musí umět komunikovat programy nejen navenek v rámci doprovodných programů Opera ND+, ale zejména dovnitř, k uměleckému souboru, ke kolektivním tělesům i k umělecko-technickému týmu. Nedávná zkušenost s dílnou k inscenaci Jeníček Mařenka mi k tomu dává velkou naději. Setkání s téměř stovkou dětí z klubu Notička nás všechny inspirovalo a motivovalo.
Vystudovala jste divadelní produkci a máte velmi vřelý vztah k divadelnímu umění. Které tituly máte ráda jako divák?
V divadle mne fascinuje nejen jistá neformálnost vztahů, ale i vysoká míra tvůrčí práce a osobního nasazení. Přestože spravuji finance, a to s velkým potěšením, dokážu si během samotného procesu tvorby porozumět s výkonnými umělci a tvůrci, což mi dává příležitost vytvořit si vztahy, které jsou pro společnou práci v divadle velmi důležité – jsou to vztahy důvěry, které musí mít také umělec ke mně jako k člověku, který v rámci navrhované umělecké smlouvy určuje hodnotu jeho díla či výkonu. Dá se říci, že je uměním sdělit srozumitelným i citlivým způsobem umělci finanční a provozní podmínky práce. Je to věc, kterou se nenaučíte v žádné škole, ale dosáhnete ji pouze v praxi a zkušeností. Práce v divadle a s umělci je pro mne inspirativní, objevná a naplňující. Osobně nejsem vyhraněným divákem, jsem spíše multižánrová. Spolupracovala jsem s kolegy v muzikálu, v činohře a nyní v opeře. Jako diváka mne vždy chytí za srdce umělci – tedy herci i sólisté, kteří jsou opravdoví, existují na jevišti s plným nasazením a já cítím, že za svým představením stojí, že s ním žijí a tu energii pak předávají do hlediště. Tomu pocitu se pak říká – prožít katarzi.