Brno, HF JAMU, Besední dům
Karla Hofmannová
Pořádání interpretačních soutěží patří k základním posláním vysoké hudební školy. Je zcela přirozené, že mladí lidé si potřebují ověřovat kvalitu svých schopností, a soutěživost je základní podmínkou pro budoucí úspěch. Studenti potřebují zpětnou vazbu o svých kvalitách a svých možnostech. Vysoká škola je ideálním místem, které může poskytnout studentům pro tohle srovnávání podmínky.
„Klasická hudba je ústředním nástrojem kultivace společnosti, je to vnitřní kompas našeho ducha… Ochránit dar talentu znamená dát mu příležitost k růstu tím, že ho podporujeme intelektuálně, emocionálně a materiálně a že ho směrujeme tak, aby sloužil kráse a kultivovanosti naší civilizace,“ píše Barbara Maria Willi, děkanka Hudební fakulty JAMU a prezidentka soutěže, v soutěžním bulletinu. Soutěž se už letos konala po sedmadvacáté a postupně je realizována pro všechny hudební nástroje. Průkopníkem byl zpočátku klavír, díky tehdejšímu děkanovi Hudební fakulty Jiřímu Skovajsovi, klavíristovi, který rád prosazoval nové věci. Pak přišel s myšlenkou Bohuš Zoubek, hornista, pedagog a ředitel Brněnské filharmonie, že by se soutěž mohla stát mezinárodní a že by se měli utkávat mladí lidé všech hudebních oborů. Myšlenky velkorysé a průkopnické narážejí obvykle na úzkoprsost politiků a na nedostatek finančních prostředků. Tehdy se sešlo několik příznivých faktorů a kompetentních lidí, což umožnilo, že se obě překážky podařilo překonat.
Lesní roh a tuba byly prvními nástroji, které se tehdy poprvé spolu utkaly, stejně jako letos. Do oboru tuba se přihlásilo 30 soutěžících – z toho čtyři dívky! – z celého světa. Vedle evropských zemí tu byli reprezentanti Latinské Ameriky, Číny, Japonska a Thajska. Podmínky soutěže byly tvrdé, v prvním kole byly stanoveny jen dvě povinné skladby, do druhého kola už bylo možné si vybrat skladby tři z několika možností. Do třetího, závěrečného kola se probojovali jen čtyři uchazeči, nicméně v oboru tuba jeden z nich účast ve třetím kole vzdal, byl to právě český účastník Petr Salajka. V oboru lesní roh soutěžili ve třetím kole tři ženy a jeden muž. Obor tuba stanovil pro třetí kolo skladbu jedinou, v oboru lesní roh si mohli účastníci vybrat ze tří skladeb. Adepti hráli v posledním kole s doprovodem orchestru Czech Virtuosi pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka.
Odbornou porotu v oboru tuba tvořili renomovaní hudebníci a pedagogové z různých zemí. Předsedou poroty se stal Øystein Baadsvik z Norska a členy byli Alessandro Fossi (Itálie), Dirk Hirthe (Německo), Nikolaj Kanišák (Slovensko), Karel Malimánek (Česká republika), Roland Szentpáli (Maďarsko) a Pavel Trnka (Česká republika). Tuba je nástroj impozantní, v orchestru nelze přehlédnout a ani přeslechnout, ale její angažmá v symfonickém orchestru bývá rozsahem omezené. Už proto byla sólová vystoupení soutěžících atraktivní a překvapivá. Skladba Rolanda Szentpáliho, Koncert pro tubu a orchestr, byla efektní, rytmicky i harmonicky nápaditá a instrumentálně barevná. Všichni účastníci hráli se zaujetím, krásným tónem, ale porota neodpustila i nejmenší odchylky. Téměř vyrovnaný souboj přinesl výsledky. Na třetím místě byl Španěl Miguel Osca, na druhém Karl-Wilhelm Hultsch z Německa a šťastným vítězem se stal Maďar, Richárd Bence Masa.
Odbornou porotu v oboru lesní roh tvořili rovněž renomovaní pedagogové a interpreti. Předsedou byl profesor Will Sanders z Nizozemí, členy byli Jörg Brückner (Německo), David W. Johnson ( USA a Švýcarsko), Tadeusz Tomaszewski (Polsko), Szabolcs Zempléni (Maďarsko) a z České republiky pedagogové z JAMU, Jindřich Petráš a Zuzana Rzounková. Lesní roh přilákal dokonce 50 soutěžících, a rovněž nejen z Evropy, ale opět se zde potkávala Latinská Amerika s Japonskem a Čínou. Dívek tu bylo dokonce 18, lesní roh už dávno není doménou mužů a je možné i tvrdit, že horna děvčatům sluší, neboť dnešní moderní nástroje vypadají jako velký zlatý šperk. Množství dívek, které se tomu oboru věnuje, je proto překvapivé, navíc dámy prokázaly vynikající připravenost ve všech ohledech. A děvčata se ukázala v tomto oboru dokonce soutěživější a úspěšnější.
Ve třetím kole si mohli soutěžící vybrat ze tří skladeb, ale vítězil Koncert č. 2 Es dur pro lesní roh a orchestr Richarda Strausse. Třikrát za sebou zněla tato ikonická hornová skladba, mimochodem velmi fanfárová a melodická, s obtížnými pasážemi, které obsahují snad všechny technické finesy. Éva Lilla Fröschl z Maďarska a Sytske Pas z Norska se umístily společně na 3. místě. Každá měla své přednosti i nepřesnosti, ale Norka zaujala syrovostí a úderností tónu a výrazem. Na druhém místě se ocitla česká hornistka z Brna, Hana Sapáková, která vládne pevným, a přesto měkkým a lahodným tónem. První místo suverénně obsadil polský adept Paweł Cal, sympatický chlapec s jednoznačně suverénním tónem a přednesem, zcela neochvějně a profesionálně zahrál jako jediný Concertino e moll pro lesní roh a orchestr, op. 45 Carl Marii von Webera.
Společné vyhlášení výsledků už se večer neslo v uvolněné a přátelské atmosféře. Žádné znaky rivality nebo smutku, protože jakékoli umístění v posledním kole znamená, že adept má před sebou špičkovou hudební budoucnost, protože do třetího kola se dostali už jen opravdu ti, kterým budou patřit koncertní pódia. A komu to nevyšlo letos, má alespoň jasno, na čem musí ještě zapracovat a co mu bránilo, aby se dostal na pomyslnou špičku. Protože jde o soutěž, tedy o umělecké utkání, kdy je potřeba být připraven, a mít k tomu ještě kopu štěstí. A to je potřeba přát všem, kteří usilují o krásu a o umění.