Simona Hopfingerová
Spousta mých předchůdců, kteří pracovali pro Concertino Praga, se jistě mohou pochlubit delším angažmá než já. Všichni ale určitě potvrdí, že Concertino Praga je v mnoha ohledech jedinečné. Setkání s mladými talentovanými lidmi, kteří stojí na prahu své hudební kariéry, zatím ničím nezkažení, plní energie, optimismu a otevřenosti sdílet s ostatními svoje zkušenosti. Je radost být u toho a vidět, jak vznikají skutečná přátelství, někdy i na celý život. Nejinak tomu bylo i letos, kdy mezinárodní rozhlasová soutěž Concertino Praga završila 55 let svého života.
Soutěž prošla od svého vzniku několika změnami. Největší se odehrála před dvěma lety, kdy se partnerem Českého rozhlasu stala Akademie klasické hudby. Jedna věc se nezměnila – jde o soutěž pro mladé hudebníky, kteří se soutěže účastní prostřednictvím audio nahrávek. Porota hodnotí anonymní snímky, neví nic o věku, národnosti, ani pohlaví soutěžícího, i když zkušený porotce pozná pohlaví u dechařů podle nádechů, které samozřejmě na nahrávce jsou. Nahrávka se totiž nesmí upravovat. Produkce Concertino Praga pak sečte hlasy, a až po odsouhlasení výsledků obeznámí porotu se jmény finalistů. Ano, to je ta největší změna – dříve laureáti obhajovali výsledky na koncertě, poslední dva roky se utkávají na pódiu před zraky poroty a publika. Jedná se tedy o skutečné finále, které navíc probíhá v rámci mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha. To si samozřejmě mladí hudebníci moc a moc považují a zároveň je jim velkou ctí vystoupit v pražském Rudolfinu.
Letos se soutěž konala ve dvou kategoriích – komorní a sólové. Do Prahy se sjelo na třiadvacet soutěžících.
Jako první proběhlo finále komorní kategorie v klášteře sv. Anežky České. Vždy jsem ráda, když je mezi finalisty někdo z České republiky, komu mohu fandit a koho vlastně tak trochu „znám“, i když jsme se nikdy předtím neviděli. V komorní kategorii to letos byly hned dva soubory – Trio Vyšehrad a Duo Mráček-Pěruška. Proti nim se postavily Trio INNsolitus z Rakouska a Veloce String Quartet z Polska.
O vítězi rozhodovala desetičlenná porota, kterou tvořili klavíristé Justas Dvarionas, Ivo Kahánek, Milan Langer, Ewa Kupiec, houslisté Václav Hudeček a Dmitry Sitkovetsky, dirigent Jakub Hrůša, klarinetista Andrew Marriner, trumpetista Sergei Nakariakov a hobojista Alexei Ogrintchouk. Stejně jako publikum i porotu v komorní kategorii nejvíce zaujalo Duo Mráček-Pěruška (Kristian Mráček – housle a David Pěruška – violoncello). Chlapci získali zcela zaslouženě šek na 5 000 EUR od rodinné nadace Karla Komárka pro jejich další hudební rozvoj a Český rozhlas jim natočí CD.
Pražský pobyt laureátů letošního Concertino Praga byl završen finálovým koncertem sólové kategorie. Porota, která pracovala ve stejném složení, to neměla jednoduché. Na jevišti se utkali za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu pod taktovkou dirigenta Vahana Mardirossiana tři klavíristé a jeden houslista. Bylo určitě velmi obtížené hodnotit tak vyrovnané výkony a navíc hudebně tak rozličné. Nicméně vítěz mohl být jen jeden a tím se stal teprve čtrnáctiletý slovenský klavírista Ryan Martin Bradshaw. Také on obdržel od rodinné nadace Karla Komárka šek na 5 000 EUR, i jemu natočí Český rozhlas profilové CD. V sólové kategorii měla Česká republika také své želízko v ohni – klavíristu Jana Schulmeistera, který skončil na druhém místě a získal i cenu publika.
Mezi soutěžícími nebyla žádná rivalita – diskutovali o repertoáru, technice, zkušenosti sdíleli okamžitě a to i přesto, že v Praze všichni bydleli na různých místech. Ta pravá přátelství se začala rodit až odjezdem na Jihočeský festival, který je pomyslnou třešničkou na dortu. Jindřichův Hradec hostil letos finalisty Concertino Praga již po třiapadesáté.
Začali jsme úmyslně nehudebně – odpočinek po týdnu nervů před finálovým koncertem a snaha rychle propojit svět komorní hudby se sólisty – pravý český táborák s opékáním buřtů byl dobrý stmelovací program. Záhy všichni seděli kolem ohně a my dospělí jsme jim přestávali rozumět. Bavili se totiž o hudbě, jak jinak. Naše amatérské muzikantské vzdělání tím utrpělo malou újmu. Bylo krásné pozorovat ten zápal pro diskusi, náměty a nápady padaly jak nekonečný vodopád. U muziky ale nezůstalo – na scéně se objevil míč, hřiště bylo jen pár metrů od nás a během necelých 10 minut byli na hřišti všichni, včetně celé dámské části (i já jsem si párkrát kopla do míče). Končili jsme až za úplné tmy a legendární se stala věta: „Jak se ten fotbal vlastně hraje?“, pronesená českým klavíristou Honzou Schulmeisterem. Od ostatních to ale rychle odkoukal a do hry se vrhl s nadšením a zaujetím.
Laureáty Concertino Praga každý rok představujeme publiku v Českém Krumlově, Bechyni, Třeboni a Jindřichově Hradci. Platí to i naopak, laureátům Concertina představujeme naše krásná města Český Krumlov, Bechyni, Třeboň a Jindřichův Hradec. Jsme pyšní, když slyšíme při vstupu do sálu nadšené „wow“ a to někdy i z úst Čechů: „Bylo krásné se nejen zúčastnit soutěže jako takové, ale poznat i ostatní finalisty, sešla se opravdu dobrá parta lidí, trávit čas v jižních Čechách, vidět a hrát na krásných místech. Na některých místech, kde jsme hráli, jsem ještě nikdy nebyl, a tak bylo hezké poznat další skvosty naší země.“ prozradil těsně před koncem Jihočeského festivalu Kristian Mráček. Naši předchůdci ta místa zkrátka moc dobře vybrali.
Na všech místech vždy netrpělivě čekáme, jak moc se koncertní sál naplní – v době covidové to bylo opravdu napínavé, naštěstí ve všech zmíněných městech působí základní umělecké školy, o základ publika je tedy dobře postaráno. Letos jsme spolupráci s nimi ještě prohloubili. Koncerty zahajovaly děti z místních uměleckých škol. Kromě zážitku, že vystupovaly spolu s laureáty Concertino Praga, si odnesly ještě i nahrávku, která vznikla na koncertě. Všechny koncerty totiž natáčel Český rozhlas Vltava, finálový koncert z Jindřichova Hradce byl dokonce vysílán přímým přenosem.
Ač se může program festivalu zdát trochu jednostranný – koncerty a zase koncerty, není tomu tak. V Jindřichově Hradci jsme již podruhé navštívili zrekonstruovanou Hvězdárnu a planetárium prof. Františka Nušla. Laureáti Concertino Praga byli doslova unešeni projekcí hvězdného nebe, někteří z nich se ještě večer vrátili k pozorování noční oblohy.
Studené zářijové počasí festivalu úplně nepřálo, často jsme museli vytahovat i zimní bundy. Přesto se na nás jeden den sluníčko usmálo – to odpoledne děti využily opět ke hře fotbalu a ti odvážnější okusili i teplotu podzimního Vajgaru.
Věříme, že laureáti odjížděli domů plni zážitků a že si jednou, až možná budou známí po celém světě, vzpomenou, jak krásně jim bylo týden na jihu Čech s Concertinem Praga. Zrovna třeba tak, jak to popisuje Julia Charmuzsko z polského Veloce String Quartetu: „Když jsem přijela do Prahy, nevěděla jsem, co mám očekávat, ale teď už vím, že Concertino Praga bylo jedním z nejkrásnějších a nejcennějších zážitků v mém životě. Hrát a poslouchat výkony ostatních soutěžících na koncertech na tak nádherných místech bylo pro mě velkým potěšením. Všichni zůstanou v mých vzpomínkách. Concertino považuji za skutečně inspirativní zážitek nejen pro mě jako hudebníka, ale i jako člověka.“
Výsledky 55. ročníku Concertino Praga 2021
Kategorie sólová hra
1. místo + Cena Českého rozhlasu: Ryan Martin Bradshaw, klavír (Slovensko)
2. místo: Jan Schulmeister, klavír (Česká Republika)
3. místo: Ildikó Rozsonits, klavír (Maďarsko)
Čestné uznání 1. stupně: Mark Anthony Lewin, housle (Německo)
Čestné uznání 2. stupně: Kristóf János Havasi (Maďarsko), Milena Piorunska (Polsko)
Cena diváka: Jan Schulmeister (Česká republika)
Cena Karel Komárek Family Foundation: Jan Schulmeister (Česká republika)
Kategorie komorní hra
1. místo + Cena Českého rozhlasu: Duo Mráček–Pěruška (Česká republika)
2. místo: Trio INNsolitus (Rakousko)
3. místo: Trio Vyšehrad (Česká republika
Čestné uznání 1. stupně: Veloce String Quartet (Polsko)
Čestné uznání 2. stupně: Duo Markova−Najman (Bulharsko), Ensemble Symbolique (Česká republika)
Cena diváka: Duo Mráček–Pěruška (Česká republika)
Cena Nadace Bohuslava Martinů: Duo Markova–Najman (Bulharsko)
Cena Nadačního fondu Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové: Veloce String Quartet (Polsko)
Cena EMCY: Duo Mráček-Pěruška (Česká republika)