Praha, Muzeum Antonína Dvořáka Jiří Petrdlík
Stalo se již dobrým zvykem, že Mezinárodní festival koncertního melodramu Melodramfest nabízí neotřelou dramaturgii, která osvětluje tento žánr z neobvyklých úhlů tvorby a interpretace, a stejně tak nachází zajímavé okolnosti vzniku skladeb. Hlavním strůjcem koncepce byla opět Věra Šustíková, ke které se tentokrát připojil se svou mezinárodně orientovanou manažerskou invencí skladatel Jiří Bezděk. Příkladem koordinace podrobných znalostí prostředí tvorby a interpretace melodramu s česko-německým fenoménem soudobé hudby se stal zahajovací koncert festivalu, který se konal v neděli 17.10. v Muzeu Antonína Dvořáka. Byl současně i startovací akcí širšího projektu koncertů melodramů za podpory institucí pocházejících nejen z česko-německého pohraničí, ale i ze vzdálenějších spolkových zemí.
Dramaturgii zahajovacího koncertu Melodramfestu spojovalo nejen české a německé tvůrčí prostředí z oblasti soudobé hudby, ale i literatury. Skutečnost, že čeští skladatelé zhudebnili texty německých básníků, je v historii i současnosti české hudby jev zcela obvyklý, ale tentokrát Jiří Bezděk vybídl i několik německých skladatelů, aby zhudebnili literární díla českých básníků. Všichni jeho podnět přijali, a tak se posluchači mohli seznámit s melodramatickou tvorbou Holmera Beckera, Frédérica Bolliho či Michaela Emanuela Bauera. Jejich skladby pak zazněly v sousedství děl českých autorů Jiřího Bezděka, Pavla Trojana a mladé Michaely Augustinové. Většina skladeb byla komponována nejenom ve verzi v původním jazyce, ale současně i na umělecký překlad do druhého jazyka, a tak na zahajovacím koncertě mohl být dodržen jeden ze záměrů projektu, že nedojde k problému pochopení děl z důvodu jazykové bariéry.
V úvodu večera jeho tvůrci připojili malé historické srovnání, kdy česká verze Goethova pohádkového příběhu Der Fischer / Rybář zazněla s hudbou Bedřicha Smetany (spojení hudby a vlastního překladu vytvořil Otakar Zich) a v původní verzi pak ve zhudebnění Camille Horna, německého skladatele narozeného v roce 1860 v Liberci. Uvedenou skladbu nabídl do programu muzikologický institut v Řeznu. Poté odeznělo šest světových premiér. Nastudování všech provedených skladeb se ujala režisérka Věra Šustíková.
V pohádkovém světě se inspirovala i nejmladší autorka večera Michaela Augustinová. Její skladba zhudebňuje poněkud rozměrově naddimenzovaný moderní pohádkový příběh – Dobrodružství létajícího myšáka od Torbenna Kuhlmanna (český překlad Radek Malý). Ve srovnání s ostatními skladbami zaujímá téměř dvojnásobek času. Vyjádření obsahu však takový rozměr nepotřebuje. Přestože se skladatelka snažila využít svůj nemalý kompoziční um (její klavírní dikce má profesionální parametry!), poutavost skladby neudržela. Vzorná interpretace herečky Apoleny Veldové a klavíristky Věry Müllerové podpořila nemalou měrou fakt, že se skladbě přesto dostalo sympatického přijetí u publika. Jmenovaná pianistka se stala oporou vyznění všech melodramů večera.
Švýcarský skladatel žijící v Německu, Frédéric Bolli,vytvořil melodram na tři drobné básnické texty plzeňského básníka a skladatele Karla Pexidra. Zhudebnění plně vystihlo jemný humor a filozofický podtext básní. Melodram hýří v hudební složce prokofjevovskou pikantérií jak v rytmu, tak melodice i harmonii. S Pexidrovými verši tvoří pozoruhodně srostlý celek, jehož poetiku procítil ve svém interpretačním projevu Jaromír Meduna.
V dramaturgii večera vyplynuly nejen velké rozdíly v tvůrčích přístupech soudobých skladatelů, ale i v náladách jednotlivých skladeb. Nejtemnější, doslova expresionisticky pojatý opus představil Jiří Bezděk, když zhudebnil elegii Heslo Corona o útrapách nemocných španělskou chřipkou před sto lety a dnešních nakažených lidí pandemií Covidu-19, báseň současné německé básnířky Moniky Hähnelové. Překlad vytvořila Věra Šustíková. Civilní projev recitátorky Apoleny Veldové obsah textu výrazně podpořil. I když skladba nabízí pozitivní výhled do budoucna, stejně po ní zůstává pachuť smrti v duchu skladeb druhé vídeňské školy.
Jako duchovní podpora poté vyzněla skladba Gebete (Modlitba) Pavla Trojana na slova Franze Werfela. Báseň přináší oslavu daru slova. Zazněla v němčině, což je velké pozitivum, protože pregnantní zvukovost verše mohla předat v Čechách žijící německá pěvkyně a pedagožka Christina Klugeová. Její přednes byl intonačně kreativní, připomínající vrcholné Schönbergovy sprechgesangy. Trojanova emotivní hudební výpověď vytvořila optimální hudební partnerství s werfelovskou literární poetikou. Tato skladba se rovněž stala jedním z vrcholů programu.
Nemenší emotivní zážitek vyvolal též Holmer Becker, který zhudebnil báseň Noc Ivana Blatného, spadající do světa básníkovy intimní lyriky, která je velmi osobní a zasahuje vnímatele svým až asketickým básnickým cítěním. Becker pojal hudební part jako jakýsi romantizující komentář, s nímž plně komunikoval i citlivý přístup recitátora Jaromíra Meduny. Melodramy Holmera Beckera i Frédérica Bolliho ukázaly, jak hluboké je jejich poznání české kultury.
Na závěr večera zařadila dramaturgie skladbu, která koncertní melodram již žánrově poněkud opouští – Seznam zkratek… melodramatických smyček mnichovského skladatele Michaela EmanuelaBauera. Základem skladby není ucelený literární text, nýbrž separovaná slova či jen slabiky nebo písmena. Slovní materiál sestavil sám autor s ideovým vyzněním na zkratce Čapkovy hry RUR. Partnerská hudební tkáň kolísá mezi moderním jazzem a témbrovou hudbou, vše zaznamenáno tu přesnou klasickou notací, na jiných místech jen boulezovskou notací témbru. Vyznění skladby stojí a padá s kreativitou recitátora a pianisty. Apolena Veldová a klavírista Jiří Pešek ze skladby vytvořili finále večera, jehož vřelý ohlas byl až nečekaný. Ve svém interpretačním pojetí našli momenty odzbrojujícího humoru, který se opíral o robotické repetování patternů, jindy o drobné herecké akce – komentáře hudebního průběhu. Bauer může být na vyznění své skladby a její přijetí pražským publikem skutečně hrdý, laťka kvality pro budoucí interprety zde byla položena opravdu vysoko.
Úvodní koncert Melodramfestu přinesl opětovný důkaz, že koncertní melodram zůstává žánrem, který má co říct i k dnešní době.