Rafael Brom
Předvánoční koncert Společnosti koncertních umělců při Asociaci hudebních umělců a vědců se tradičně konal v Sále Bohuslava Martinů Hudební fakulty Akademie múzických umění v Lichtenštejnském paláci (8. 12. 2021). Jaroslav Vodňanský v čele Dvořákova komorního orchestru vsadil na atraktivní program a získal pro něj vynikajícího houslového virtuosa Bohuslava Matouška. Sólistovi par excelencepatřila celá první část večera, neboť uvedl jeden ze svých repertoárových trumfů a současně hitů světové hudby – Čtvero ročních dob, cyklus koncertů pro housle a orchestr, op. 8 č. 1 až 4 Antonia Vivaldiho. Matoušek byl jedním z prvních houslistů, kteří tento famózní cyklus u nás uváděli na koncertním pódiu, a dvakrát ho natočil na kompaktní disky – poprvé s Janáčkovým komorním orchestrem s uměleckým vedoucím Zdeňkem Dejmkem a podruhé s Českou komorní filharmonií. Jak řekl, dodnes ho velmi rád hraje.
Jeho pojetí bylo ovlivněno interpretací Vivaldiho cyklu Henrykem Szeryngem. Quattro stagioni se běžně hrají bez dirigenta, na adventním koncertě zůstal ale Vodňanský na pódiu a podílel se na vznosném provedení. Matoušek hrál s obdivuhodnou dynamikou v plné síle a lesku s nádherně odstíněnými programními charakteristikami, které Vivaldi do partitury zakomponoval. S neúnavnou vitalitou a technickým mistrovstvím se renomovaný houslista světové třídy pouštěl do brilantních pasáží, které vyhrával se skvělou artikulaci a strhujícím tempem. V pomalých větách rozděloval lyrický náboj s vyzrálou vizí nálad jednotlivých ročních období. V souhře s orchestrem vedl úžasně diferencovaný dialog s přitažlivou nápodobou echa, pěkným vystižením nehybnosti letní krajiny před bouří či zimního nečasu jakýmsi quasi zkresleným tónem, jemuž jinde dával vlídným vibratem lehce romantickou charakteristiku. Orchestr se citlivě spolupodílel na dynamických proměnách jednotlivých vět i průběhu celého cyklu. Matoušek přidával Gavotu Johanna Sebastiana Bacha.
Druhá část koncertu patřila už jen orchestru, s nímž Vodňanský nastudoval suitu Z časů Holbergových, op. 40 Edvarda Griega. A opět jsme se dramaturgicky neomylně vnesli do adventního času, zvláště když orchestr nasadil první tóny populárního Preludia v precizním tempu a skvělé energii plně znějícího ansámblu. V následující Sarabandě zvolil Vodňanský hymnicky načrtnuté vlídně volné tempo, kterým se přenesl do hezké až jímavé pastorální nálady. Severskou náladu připomněl v Gavotě jakousi tklivostí smyčců a nevýbojnou melodikou upomínající odevzdané a pevné čekání Solveig na věčného tuláka Peera Gynta z dřívější Griegovy suity. Nálada Gavoty se vrací do následující části Air, které vtiskl Vodňanský důrazný nástup s následným působivým odlivem energie. Rigaudon celou suitu uzavřel krásně vystavěným průběhem tempa a dynamiky s výstižně navozenou pohodou metodou umírněnosti v sentimentu i v radosti. Krásný večer uzavřel Dvořákův komorní orchestr s Jaroslavem Vodňanským spirituálně předneseným chorálem Adeste fideles, za jehož autora je považován anglický komponista 18. století John Francis Wade.