Viera Bartošová – klavír, Juraj Tomka – housle, Ján Slávik – violoncello.
Gabriel Fauré: Klavírní trio d moll, op. 120, Michal Vilec: Klavírní trio, op. 29, Maurice Ravel: Klavírní trio a moll.
Nahráno v koncertní síni Dvorana VŠMU v roce 2017. Hudební režie František Poul, zvuková režie Stefan Ivanov.
Vydáno 2021, 1 CD, Celkový čas: 65:43. SOZA VH 0015 – 2 Milan Bátor
Album, které máme před sebou, je svým způsobem výjimečné. Jeho protagonisté se na něm sešli jako interpreti poprvé. Proto nehledejme ani nějaký název jejich tria. Pianistka Věra Bartošová, houslista Juraj Tomka a violoncellista Ján Slávik reprezentují každý sám o sobě jinou generaci a odlišnou hudební a profesní zkušenost. Je to jeden z aspektů, proč je jejich společné album s hudbou Gabriela Faurého, Michala Vilce a Maurice Ravela velmi zajímavé. Všichni tři hudebníci jsou spjatí s VŠMU v Bratislavě, kde pedagogicky působí a realizují své vlastní projekty.
Klavírní trio je specifický instrumentální druh hudby. Zjednodušeně řešeno je spojení tří nástrojů natolik intimní, že se v něm nikdo neschová. Předávání sólových a doprovodných pasáží se nevyhnete, náročností je ovšem takový komorní soubor ještě něco jiného než čistá sólová hra. Je tady totiž ještě velký požadavek na souhru, společnou agogiku, tektoniku, dynamiku a řadu dalších hráčských kritérií.
Na nahrávce Věry Bartošové, Juraje Tomka a Jána Slávika oceňuji především naprosto nenucené, bezprostřední kouzlo hudební komunikace. Jak dokázali být spolu; i přes věkové a zkušenostní rozdíly je jejich hra ukázkou nádherného souznění. Veškeré pasáže jsou do nejmenších detailů procítěné, podané jakoby jedním dechem. Precizní sehranost je ovšem jen jednou stranou téže mince. Na té druhé se nachází celý soubor aspektů, které dělají z jejich alba jednoznačný posluchačský zážitek. Je to především pochopení pro stylové a osobně procítěné pojetí každého díla zařazeného na CD. Jako první v pořadí je Trio d moll Gabriela Faurého – nádherná romantická hudba, která potěší nečasto slyšenými melodickými postupy, rytmickými finesami a krásnou harmonií. Je to muzika, která má v pojetí všech tří hráčů francouzský esprit, inteligenci a přirozený půvab. Stejně elegantně „vybavili“ interpreti Trio, op. 29 slovenského autora Michala Vilce, který se dá generačně zařadit k českému Jaroslavu Ježkovi či Miroslavu Kabeláčovi. Vilcova hudba je sice pevně ukotvena ve stylové oblasti neoklasicismu a impresionismu, což ale nic nemění na tom, že se jedná o skladbu instrumentálně a dramaturgicky výborně napsanou. Jako posluchač jsem ocenil nejedno nápadité místo, rezolutní kontrasty a místy až filmový způsob narace.
Závěrečnou skladbou je Trio a moll Maurice Ravela, geniální hudba plná zjeveného tajemství, barevných ploch a niterně hluboké lidskosti. I zde si všichni tři protagonisté alba výborně rozuměli ve všech ohledech dynamické stránky své hry. Nádherně modulované fráze vyrůstají z pochopení často neperiodicky členěné melodiky, nenásilná stavba jednotlivých částí překvapuje atmosférickým klidem, meditací a nekřiklavou touhou nebýt v popředí, ale rozdat se pro pochopení sounáležitosti. To zní možná pateticky, ale je to interpretačně projektováno s výrazovou průzračností a nehledanou jistotou ve všech intonačních i témbrových detailech.
Nahrávka je příjemným oživením triového repertoáru (v případě tria Michala Vilce), ale i výrazným příspěvkem k interpretaci uznávaných děl francouzských mistrů hudebního romantismu a neoklasicismu (potažmo impresionismu). Jasný důkaz o tom, že komorní hudba má u našich nejbližších slovenských sousedů hlubokou tradici a výsostně kultivovanou úroveň i v současnosti.