Marta Ulrychová
Západočeský symfonický orchestr v Mariánských Lázních se stal jednou z mnoha kulturních institucí, které si v červnových dnech připomněly výročí tragických událostí, od nichž nás letos dělí plných osmdesát let. Pod názvem Anthropoid – Lidice se ve Společenském domě Casino pod záštitou ministra kultury České republiky Martina Baxy a hejtmana Karlovarského kraje Petra Kulhánka uskutečnil symfonický koncert, na jehož programu zazněla díla výlučně českých skladatelů. K tomuto koncertu byl přizván renomovaný dirigent Petr Vronský.
Úvodní skladba – Pochod „V nový život“ Josefa Suka byl věnován památce mnoha příslušníků sokolského hnutí, kteří se v období druhé světové války stali oběťmi nacistické okupace. Následující nerozměrná kompozice Eduarda Douši Operation Anthropoid připomněla hrdinný skutek našich parašutistů a jejich zoufalý poslední boj v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. V této souvislosti byla moderátorem večera Jakubem Formánkem, členem Správní rady ZSO, připomenut i tragický osud rodiny Moravcových. Doušova skladba byla napsána v roce 2014 pro České trio. Její symfonická verze vznikla na objednávku Západočeského symfonického orchestru, na koncertě tudíž zazněla v přítomnosti autora její světová premiéra. Dramatická, zvukově barevná kompozice se ztišeným jímavým závěrem byla po zásluze publikem oceněna dlouhotrvajícím potleskem. Následující Památník Lidicím začal Bohuslav Martinů komponovat bezprostředně po tragické události v roce 1942, k její premiéře však došlo až 28. října 1943 v newyorské Carnegie Hall. O dirigentu Vronském lze tvrdit, že je na hudbu B. Martinů specialistou. V nenásilné gradaci podpořil hluboký smutek a neokázalý charakter této kompozice, kterou Martinů pojal nikoliv jako monument, ale spíše jako zamyšlení nad tragikou lidských osudů. Důstojným vyvrcholením koncertu se stala Dvořákova Symfonie č. 9, e moll „Z nového světa“. Vronský zapůsobil na orchestr velmi inspirativně, což se projevilo nejen v překvapivě plném zvuku smyčců, ale i v souhře dechové sekce. Za všech sól si zmínku zaslouží part anglického rohu v podání Veroniky Faglicové. Pojetí a vedení zkušeného dirigenta s jeho pevně danou představou temp a dynamiky dalo posluchači rychle zapomenout na občasné nepatrné intonační nepřesnosti, zvítězil orchestrální celek naplněný snahou hráčů co nejlépe interpretovat toto jedinečné dílo světového repertoáru. Slyšela jsem tutéž symfonii při vstupním koncertu loňského září a s radostí konstatovala velký kvalitativní rozdíl, na němž se bezesporu podepsalo i zkušené inspirativní vedení hostujícího Petra Vronského.